DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 13.08.2015 16:49:48 

Vše o Jawa 50 Pioneer

Historie

 

 
     Trocha historie o Firmě JAWA :
 

 

 


Zakladatel

Ing. Dr. techn. h.c. František JanečekFrantišek Janeček se narodil 23. ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou, v malé obci na východě Čech. Původně se chtěl stát lékařem, ale díky jeho otci se tomu tak nestalo. Po základním vzdělání odejel do Prahy, kde absolvoval strojní průmyslovou školu, z níž zamířil na studia elektrotechniky. To byl obor, který na přelomu 19. a 20. století nabíral dech a sliboval velkou budoucnost. Po absolutoriu v Berlíně vedla cesta mladého inženýra přes firmu Schuckert k pražské firmě Kolben ve Vysočanech, která patřila k jedné z největších elektrotechnických továren v mocnářství. Janeček        byl schopný a nadaný muž, jenž se na svém místě osvědčil. Ve 23 letech byl vedením pověřen postavit novou továrnu v Nizozemí, kdekromě toho studoval techniku v        Delftu. Osudová se mu stala nehoda na jízdním kole při srážce s vozem. Tehdy ho ošetřovala mladá žena, dcera vyníka havárky, která se stala brzy matkou jeho syna. Jejím vkladem do manželství byl i nemalý finanční přínos. V Nizozemí se Janeček        blýskl prvním z řady vynálezů - ve svých čtyřiadvaceti letech si nechal patentovat       nový způsob přívodu proudu pro pouliční elektrickou dráhu, který   od něho koupili Angličané za 2000 liber. Po čtyřletém pobytu za hranicemi tehdejšího Rakousko-Uherska ho zavolala firma zpět do Prahy, kde se stal šéfem mechanické  dílny. Tady zkonstruoval generátory o výkonu 1000 k, které v pražské elektrárně  sloužily po 30 let.

Janeček byl každopádně schopnější a v dílně nemohl dosáhnout plného rozvoje.   Firmu Kolben opustil o dva roky později. V roce 1907 odešel do zahraničí, kde sbíral zkušenosti u německých a anglických firem. V roce 1908 se vrátil do Prahy. Ve svých   31 letech se osamostatnil a otevřel si vlastní strojírenskou laboratoř a mechanickou dílnu. Základní kapitál pocházel z jeho patentu na změnu obloukové lampy, který zakoupily dvě německé firmy za 70000 marek a také věno manželky.

Ve své laboratoři a dílně s třinácti zaměstnanci realizoval své nápady, které nabízel různým firmám. Z dnešního pohledu by bylo možné nazvat jeho tehdejší podnikání    jako know-how. Snad největší úspěch z té doby slavil jeho dálkově ovládaný reklamní panel, který byl instalován na střeše domu na Jungmannově náměstí.

Situaci změnila první světová válka. Po krátké aktivní službě na italské frontě se  Janeček vrátil k rýsovacímu prknu a ohlásil hbitě šedesát patentů. Je vhodné se     zmínit o zařízení ke zkouškám rozbušek kanónů a minometů spojených s leteckým motorem, kdy hlaveň byla umístěna za vrtulí. Nejznámější vynález z této doby byl Janečkův ruční granát, především pro modernizovanou bezpečnostní zápalku.

Po válce začal Janeček výrobu těchto granátů v    Praze-Žižkově. Krátce na to, v roce 1920, převzal   výrobu přesných vah v Mnichově Hradišti. V chemické továrně zařídil svůj závod a spojil se s nástrojařem Františkem Kohoutkem. Oba partneři se ale    nesjednotili a za několik týdnů se opět rozešli.  Kohoutek si nechal vyplatit 50000 korun a tím jeho spolupráce s Janečkem skončila. Janeček proto pokračuje sám na základě své tvůrčí činnosti jako technik a konstruktér. V roce 1922 kupuje továrnu na předměstí v Praze - Nuslích, kde dříve stálo staré pohostinství "Na zelené Lišce". Továrna je ovšem příliš   nadhodnocený výraz pro dílnu po obuvnické firmě Sachs v budově starého hostince. Brzy poté, v roce 1923, vybudoval Janeček nové haly, jenž si označení továrna zasluhují. Do nich pak převedl výrobu z Mnichovského Hradiště.

Investovat do tohoto velkého podniku mu umožnily objednávky Ministerstva národní obrany na přestavbu kulometů Schwartzlose, které převzalo mladé Československo z vybavení armády dřívější Rakousko-Uherské monarchie. Zbraně byly stavěny pro munici typu Manlicher, československá armáda byla ale vybavena municí Mauser.   Proto byl ve zbrojovce Janečkem kulomet přepracován. Jelikož počet kulometů byl menší než armáda potřebovala, obdržel Janeček také zakázku k vytvoření nového   typu. Na rozdíl od kulometů výroba granátů klesla pro malý zájem odběratelů. V roce 1926 byla proto jejich výroba definitivně zastavena. Vojenské objednávky umožnily rozšíření továrny a modernizaci technologií. Kulomety byly ovšem zastaralé a těžké, takže bylo jen otázkou času, kdy o ně ministerstvo ztratí definitivně zájem. To se přihodilo v roce 1928, kdy Zbrojovka v Brně přišla s novým vzorem této zbraně (ZB 26).

Janeček byl v této době se svým podnikáním plně vytížen, vyráběl různé produkty - od psacího stroje až po šicí stroje. Mohl si dovolit výrobu těchto náročných a přesných strojů, neboť mu to dovolovala dosavadní praxe, vybavení továrny a pracovní   potenciál. Nakonec se rozhodl pro výrobu motocyklů. Zbrojovka Dipl. Ing. F. Janeček změnila výrobní program.

 


Bylo rozhodnutí správné?

V Československu měla výroba motorových vozidel mnohaletou tradici, neboť první motocykl uviděl světlo světa již v roce 1899, byl to Laurin a Klement.

V roce 1928, kdy se Janeček rozmýšlel co má dále dělat, bylo v Československu 21 motocyklových výrobců, značek jako Čechie, Itar, Terrot, Orion a především Premiér a Praga měli dobré jméno. Ovšem jednalo se většinou o malosériovou výrobu. Například největší firma Praga vyráběla jen několik stovek kusů. Na domácím trhu byly československé značky zastoupeny jen minimálně, převážná většina všech  nabízených motocyklů byla zahraniční výroby. Zájem o ně byl však obrovský. Co domácí sériové výrobě chybělo byl kapitál. Janeček jím disponoval a jeho rozhodnutí bylo tedy správné.

Také jeho druhé rozhodnutí bylo naprosto odůvodněné. Nechtěl totiž vyvíjet vlastní stroj, ale rozhodl se koupit licenci na již vyvinutý motocykl. Bylo to rozumné, neboť neztratil žádný čas a spolehlivá a osvědčená konstrukce je již poloviční úspěch.   A tento úspěch si chtěl Janeček samozřejmě zajistit. Byl podnikatel, který se neobával velkorysých plánů. Jeho cílem byla sériová výroba po vzoru Tomáše Bati a Henryho Forda s jejich organizací práce a pásové výroby. Motocykl, pro který se Janeček rozhodl, ukázal, že správně pochopil situaci na trhu i s výrobou souvisejícími   problémy. Pro svůj zbrojní závod získal licenci na motocykl Wanderer 500 OHV (přel. Vandrovník).


Labutí píseň v Chemnitzi - premiéra v Praze

Wanderer 500 OHV z roku 1928 Wanderer byla známa německá značka z Chemnitzi (dříve Karla-Marx-Stadt, NDR), která již v roce 1902 vyráběla první motocykly. Wanderer poskytoval záruku kvality a technické vyspělosti. Tyto jednoválce (327 a 387 cm3) a dvouválce ve tvaru V (408 a 616 cm3) se osvědčil již za první světové války. Také z konstrukčního hlediska se vyznačovaly řadou pozoruhodných řešení, především čtyřtaktní dvouválec (708 a 749 cm3) měl čtyři ventily na válec. Wanderer měl prvotřídní dílenské zpracování, bohatou výbavu a vysokou jakost materiálů, což však motocykl velmi prodražovalo. Přes zvýšený výkon   a rychlost se v polovině dvacátých let zhoršovaly jízdní vlastnosti, což mělo   za následek špatnou obchodní bilanci. Firma chtěla a musela přinést již proto něco nového, protože konkurence sílila, především  díky BMW. Nový motocykl konstruktéra Alexandra Novikoffa se jevil jako dobrý tah. Vznikl v roce 1927 a byl to motocykl nové generace. Jeho lisovaný trojúhelníkový rám byla novinka proti dosavadním trubkovým. Tento Wanderer měl čtyřtaktní    jednoválcový motor OHV, nádrž posazenou na rám a přední vidlici z trubek.  Zajímavý byl pohon zadního kola hřídelí, což prozrazuje, že půllitr byl postaven proti BMW.

Praha-Nusle "Na zelené lišce" Motocyklová koncepce byla správná a znamenala v tehdejší době pokrok. Firma ale spěchala a nenechala motocykl dostatečně otestovat. To se pak projevilo finanční ztrátou při záručních opravách. V situaci, kdy značka Wanderer ztrácela půdu pod nohama,      projevila pražská továrna zájem o licenční výrobu. My   si můžeme dnes dobře představit jak na to v Chemnitzi reagovali. V každém případě šli Janečkovi velice vstříc nejenže mu prodali licenci na výrobu motocyklu Wanderer, ale také mu přenechali všechny vyráběné části a montážní celky, právě tak jako úplné výrobní zařízení. Wanderer a Janeček si podali ruku   v roce 1929. Kdo měl   ale pro to větší důvod? V roce 1929 v Chemnitzi definitivně ukončili výrobu motocyklů, zatímco v továrně "Na zelené lišce" se připravují na její premiéru.

 


Jawa

V Praze se správně rozhodli, že nový výrobní program by měl přijít pod novou   značkou. Kdo navrhnul, spojit první dvě písmena jmen Janeček a Wanderer do slova JAWA, měl šťastný nápad. Vznikla jednoduchá, lehce srozumitelná a vyslovitelná obchodní značka. Pro domácího zákazníka mělo toto jméno také ještě zvláštní     nádech, díky písmenu W, které se v českém jazyce téměř nevyskytuje. JAWA byla zpočátku značka bez grafické podoby.

17. srpna 1929, v půl jedenácté dopoledne (u přihlášky je také uveden čas) dostala Zbrojovka Dipl. Ing. F. Janečka novou ochrannou značku, zapsanou na tehdejší patentním úřadě pod číslem 37 525/Praha.

Ochranná známka byla zapsána dříve, než došlo k prvnímu veřejnému předvedení motocyklu. Premiéra se konala na pražském podzimním autosalóně. Ještě před zahájením (9. října) nechal Janeček registrovat ochrannou známku také u světové organizace pro duševní vlastnictví v Ženevě.

logo Jawa na palivové nádrži Z počátku ani nepočítal s grafickým ztvárněním značky, také písmo nebylo jednotné. O tom vypovídá nápis JAWA na palivové nádrži motocyklu v prvních letech výroby, který se odlišoval od nápisu na odlitku krytu ventilových rozvodů a od nápisu JAWA na malé skřínce pod držákem nosiče zavazadel.

První oficiální Jawa logo Ochranná známka JAWA v oválu, jak ji dnes známe, spatřila světlo    světa o dva roky později. Vyskytla se na palivové nádrži třetí a poslední série JAWA OHV. V oválu byl nápis JAWA, uprostřed v dolní části byly iniciály Františka Janečka takové jako na jeho dřívějším granátu. Od těchto iniciál vedli vlevo a vpravo    šestice paprsků. Tato značka byla registrována 31. března 1936 pod číslem 56 772/Praha. Kdo byl autorem se dnes již   nedá zjistit.

 


Historie Jawa 50

Krátce po představení největší Jawy se objevila na trhu také nejmenší Jawa 50. Byla výsledkem týmové práce konstruktérů M. Kubíčka, J. Mráze, K. Mareše a J. Šťastného, jejich šéf byl Josef Jozíf. Jednalo se o zásadní modernizaci Robota u které tehdy pracoval mladý Jan Křivka. Malé padesátce se podle tvaru sedadla začalo říkat     "pařez" a brzy se stala prodejním šlágrem. Byla vyvinuta v Praze. Její výroba byla ale roku 1955Jawa 50 typ 550 přestěhována do strojírenských závodů "Povážské strojírny" v Povážské Bystrici.

Naležato umístěný dvoutaktní jednoválec měl zdvihový objem 49,8 cm3 (ø 38 x 44), výkon 1,18 kW (1,6 PS) při 5000 ot. za min, kompresní poměr 6,6:1, karburátor Jikov 2912. Mazání motoru mastnou směsí, příměsí oleje do benzínu v poměru 20:1. Se svou třístupňovou převodovku dosáhl motocykl nejmenší rychlost 50 km/h. Otevřený rám svařený z ocelových trubek obdélníkového průřezu. Přední kolo uloženo v teleskopické vidlici  bez tlumení, kluzáky chráněny pryžovými manžetami. Zadní kolo uloženo ve vlečené kyvné vidlici svařené z tvarovaných plechových výlisků, odpružené jednou vinutou pružinou umístěnou pod sedlem ve středové rovině stroje (tedy obdobné jako o    mnoho let později zavedla japonská Yamaha) rovněž bez tlumení. Pionýr koncepčně      a konstrukčně daleko předběhl konkurenci v této kategorii a zůstal díky svým dobrým vlastnostem po mnoha modernizacích ve výrobě až do počátku sedmdesátých let.

Jawa 50 typ 05 a 555 Pětsetpadesátpětka byla přímým pokračováním základního typu Jawy 50 a nesla již řadu modernizačních prvků, které se udržely ve výrobě   velmi dlouho. Jsou to např. plechová karosérie, celonábojové brzdy a další prvky. Díky vyššímu    výkonu motoru (1,62 kW při 5500 ot. za min.) došlo k zlepšení dynamických vlastností stroje a zvýšení rychlosti na 60 km/h. Ve své době se typ 555 dodával v několika provedeních - s k rátkým nebo prodlouženým sedlem, s ochrannými štíty před nohama jezdce nebo bez nich a v provedení standard nebo de Luxe. Stále vsak byl typ 555 jednomístný.

 Jawa 50 typ 05 vývojově navazuje na předcházející dva modely - typ 550 a 555. Nejpodstatnější změnou je úprava konstrukce tak aby na stroji bylo možné    přepravovat dvě osoby. To si vyžádalo rekonstrukci podvozku a další zvětšení     výkonu motoru na 2,21 kW při 6000 ot. za min. Typ 05 se vyznačoval velkou životností    a solidními dynamickými vlastnostmi.

Jawa 50 typ 20  Jawa 50 typ 20 se stala předposlední z dlouhé rady "pionýrú". Oproti předchůdcům byla opět dále  modernizována, a to zejména tvarem jednotlivých krytů a karosérie. Výkon motoru byl 2,6 kW při 6500 ot. za min, kompresní poměr 9,2:1. Poměr benzín:olej činil 30:1. Největší rychlost 60 km/h, (ve dvou 50 km/h), průměrná spotřeba 2,3 l/100 km při zatížení jednou osobou, až 3,2 l/100 km při plném zatížení.

Jawa 50 typ 23 Mustang Jawa 50 typ 23 Mustang byla zpočátku určena jen pro vývoz. Postavena byla ve spolupráci s italskou firmou Italemmeza. Patřila mezi nejoblíbenější z malých motocyklů Jawa 50 a také uzavírala jejich výrobu.   Oproti typu 20 měla především objemnější nádrž s kapacitou 8 litrů a sportovněji řešený podvozek.     Výkon motoru je stejný jako u typu 20.

Jawetta 50 Standard V letech 1958 až 1962 se v Jawě v Praze Nuslích přesto vrátily k výrobě malého motocyklu. Jednalo se o malý moped Jawetta, který je dnes téměř zapomenutý.  Motory pro tyto mopedy se vyráběly v Českých Budějovicích. Moped existoval ve dvou variantách, Jawetta Standard dostala tehdy módní karosovaný zevnějšek, typ Sport měl zvětšený výkon motoru, větší nádrž a sportovní švih. Vzduchem chlazený dvoutaktní jednoválec měl objem 49,8 cm3. Moped Jawetta Standard měl výkon 1,1 kW (1,5 PS) při 4500 ot. za min., max. rychlost   45 km/h, hmotnost 47,5 kg a spotřebu jen 1,65 l/100km. Palivová nádrž byla menší o objemu 2,7 litrů oproti 6,5 litrové u modelu Sport. Jawetta Sport měla výkon 1,4 kW         (2 PS) při 6000 ot. za min, rychlost 51 km/h, hmotnost 50,5 kg a spotřebu 1,8 l/100km. Moped měl dvoustupňovou převodovku s řazením otočnou rukojetí, zapalování setrvačnikovou magnetkou 20 W. Rám byl otevřený svařený z výlisků z ocelového plechu. Přední kolo zavěšeno ve dvojici kyvných vahadel na konci tenké vidlice  svařené z ocelových výlisků. Odpružení vinutými pružinami s pryžovými dorazy.     Zadní kolo uloženo v kyvné vidlici odpružené jednou vinutou pružinou pod sedlem   (jako u pozdějšího systému Yamaha Monocross) s pryžovými dorazy. Bubnové brzdy na obou kolech, přední ovládána páčkou na řidítkách, zadní zpětným pohybem šlapadel. Kola měla pneumatiky 2,00-2.


      Konec Vojenské Výroby

  Z bývalého zájezdního hostince Na zelené lišce (ve kterém v době, kdy ho Ing. Janeček kupoval byly obuvnické dílny firmy Sachs) a na přilehlých pozemcích vybudoval Ing. Janeček v průběhu dvacátých let minulého století na svou dobu moderní zbrojovku. Doba úspěchů však netrvala věčně a ve druhé polovině dvacátých let dochází k útlumu vojenského výrobního programu a v roce 1927 vojenská správa zakázky ukončila a Zbrojovka ing. F. Janeček hledala jiný výrobní program

 Po době hledání, kterým směrem se vydat, v úvahu přicházely kuličková ložiska, počítací stroje, šicí a psací stroje, tj. jemná a přesná práce, na kterou byli zaměstnanci zbrojovky zvyklí, vše směřovalo k výrobě šicích strojů. V této době také vznikají první úvahy o vybudování velké továrny v Týnci nad Sázavou, kde by se tyto stroje vyráběly.


Zrodila se Jawa

 

Nakonec zvítězil artikl zcela jiný - bylo rozhodnuto zahájit výrobu motocyklů. V té době v Československu montovalo motocykly mnoho výrobců, některé prameny hovoří o čísle jedenadvacet. Na začátku historie stála firma Luarin & Klement, kde byl smontován první český motocykl již v roce 1899. I další výrobci, z nichž Čechie, Itar, Terrot, Orion a především Premier a Praga, měly dobrý zvuk. Většinou se ale jednalo o malosériovou až kusovou výrobu, největší firma Praga se nedostala přes několik set vyrobených kusů. Na domácím trhu byly československé značky zastoupeny minimálně, drtivá většina prodávaných motocyklů byly značky zahraniční.


Po nedlouhých jednáních padla volba na Schönau u Chemnitz a značku Wanderer. Robustní, solidní jednoválec v moderním trojúhelníkovém rámu z lisovaných plechových profilů a s pohonem zadního kola hnacím hřídelem.


Koupě licence a převzetí výroby motocyklu Wanderer 500 OHV proběhla rychle. Mírně překonstruovaný motocykl se pod značkou JAWA objevil na Pražském autosalónu už 23. října 1929. Luxusně pojatý motocykl z řadou "dětských nemocí" (nejzávažnější bylo praskání rámů) způsobených nejen v Janečkově zbrojovce, ale zejména nedostatečně ověřenou výrobou v mateřské firmě v Schönau, to ale na trhu neměl vůbec lehké a po vyrobení 1016 kusů byl stažen z výroby. Cena motocyklu s postraním vozíkem se tehdy blížila ceně malého vozu Aero 500, což v době nastupující hospodářské krize nemohlo vést k úspěchu. Pro svou mohutnost byl tento motocykl označen příznačně - Rumpál.


 

          Jawy Vyrobené od Roku 1929, až po Rok 1999

  • 1929-31 Jawa 500 OHV - rumpál

  • 1929-31 Jawa 500 OHV s postranním vozíkem

  • 1932-38 Jawa 175 Villiers

  • 1933 Jawa 175 takzvaný "chobot"

  • 1933 Jawa 175 s pístovým dmychadlem

  • 1934-36 Jawa 350 SV (1932 byl vyroben prototyp)

  • 1935 Jawa 250

  • 1935 Jawa 350 OHV

  • 1936 Jawa 175

  • 1937 Jawa 100 Robot

  • 1939 Jawa 250 Duplex Blok

  • 1946 Jawa 250 typ 10 Pérák

  • 1948-53 Jawa-Ogar 350

  • 1949 Jawa 500 OHC Závodní silniční

  • 1950 Jawa 250 typ 11 Pérák

  • 1950 Jawa 350 typ 18

  • 1952 Jawa 500 OHC typ 15 s postaním vozíkem

  • 1952 Jawa 500 OHC

  • 1954 Jawa-ČZ 125 typ 351

  • 1954 Jawa-ČZ 150 typ 352

  • 1954 Jawa-ČZ 250 typ 353 Kývačka

  • 1954 Jawa-ČZ 250 Sport

  • 1954 Jawa-ČZ 350 typ 354 Kývačka

  • 1954 Jawa 500 typ16

  • 1955-58 Jawa 50 typ 550 Pionýr

  • 1956 Jawa-ČZ 125 typ 355

  • 1956 Jawa-ČZ 175 typ 356

  • 1957 Jawa 250 Terenní

  • 1959 Jawa 250 2xOHC Závodní silniční

  • 1958-62 Jaweta 50 Standard

  • 1960 Jaweta 50 Super-Sport

  • 1962 Jawa 350 2xOHC Závodní silniční

  • 1962 Jawa 250 typ 559

  • 1963 Jawy 250 typ 559/03 Automatik

  • 1963 Jawa 250 Sport typ 590

  • 1964 Jawa 125 UŘ typ 640 skútr

  • 1964 Jawa 350 typ 360

  • 1965 Jawa 250 typ 590

  • 1965 Jawa 350 typ 360/01 Automatik

  • 1965 Jawa 350 typ 361 Rad Kin

  • 1966 Jawa 125 UŘ typ 606

  • 1966 Jawa 500 DAT typ 890

  • 1966 Jawa 350 Sport typ 361

  • 1966 Jawa 350 Californian typ 361

  • 1967 Jawa 125 typ 655/01 Soutěžní

  • 1967 Jawa 350 typ 673 Závodní silniční

  • 1968 Jawa 90 typ 533 Roadster

  • 1968 Jawa 250 UŘ typ 623

  • 1968 Jawa 350 UŘ typ 633

  • 1969 Jawa 250 typ 592

  • 1969 Jawa 350 typ 362 Californian Oilmaster

  • 1969 Jawa 350 typ 363

  • 1969 Jawa Gs 360

  • 1970 Jawa 250 UŘ typ 623.1 Bizon

  • 1970 Jawa 350 UŘ typ 633.1 Bizon

  • 1973 Jawa 250 typ 652 Soutěžní

  • 1973 Jawa 350 typ 634

  • 1974 Jawa 350 typ 634-6-00 USA

  • 1974 Jawa 350 typ 653 Soutěžní

  • 1976 Jawa 250 Silniční speciál

  • 1976 Jawa 500 typ 894

  • 1977 Jawa 350 typ 634 - 8

  • 1978 Jawa 510 Soutěžní

  • 1979 Jawa 350 typ 634 - 5 - 50

  • 1984 Jawa 350 typ 638 - 5

  • 1984 Jawa 500 typ 896 Dlouhá plochá dráha

  • 1984 Jawa 500 typ 897 Krátká plochá dráha

  • 1984 Jawa 500 typ 893 Ledová plochá dráha

  • 1986 Jawa 350 typ 638 - KS

  • 1987 Jawa 250 typ 681 Soutěžní

  • 1987 Jawa 500 Rotax typ 504

  • 1988 Jawa 350 typ 632

  • 1990 Jawa 350 typ 639

  • 1990 Jawa 350 typ 639 s postranním vozíkem (Villiers 562)

  • 1991 Jawa 350 typ 640 Styly

  • 1992 Jawa 350 typ 640 Klasik

  • 1992 Jawa 350 typ 640 s postranním vozíkem (Villiers 700S)

  • 1993 Jawa 350 typ 640 Sport

  • 1993 Jawa 350 typ 640 Policie

  • 1994 Jawa 250 typ 593 Anturii Cestovní (Tempo)

  • 1994 Jawa 250 typ 593 Mastil

  • 1994 Jawa 350 typ 640 Armádní

  • 1994 Jawa 350 typ 639 Chopil

  • 1994 Jawa 350 typ 640 tříkolka

  • 1995 Jawa 50 typ 585 Mosquito

  • 1995 Jawa 50 typ 585 Mosquito II

  • 1995 Jawa 250 typ 593 Anturii Sport

  • 1995 Jawa 250 typ 593 Policie

  • 1995 Jawa 350 typ 640 Tramp

  • 1995 Jawa 350 typ 640 Delivery bije

  • 1996 Jawa 250 typ 593 Super Mastil

  • 1998 Jawa 125 typ 810 Trvale

  • 1998 Jawa 125 typ 810 Chopil

  • 1999 Jawa 100 typ 587 Robí


 

Na prvních motocyklech Jawa 500 se oběvovala tato nechráněná,ručně malovaná značka.

 

 

od roku 1930 se používá tato značka s iniciálami "FJ" podle zakladatele.

 

 

Po znárodnění byly iniciály "FJ" nahrazeny meziskružím a také zde najdeme pět paprsků namísto šesti.

 

 

V duchu znárodňovacího procesu se na Jawy 350 používal znak OGAR.

 

 

V roce 1954 bylo pro motocykly takzvané národní řady,kde bylo využíváno společenské značky při které ČZ zaujímá místo v mezikruží,které bylo dočasné.

 

Motocykly Jawa vyráběné v Považských strojírnách jsou doplněny symbolem používaným u strojů manet.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz